Dovolená v Chorvatsku - Amarin

Apartmány Amarin

Rovinj - Istria

Chorvatsko

11.7. - 18.7.2015

Tak jako každý rok, i tento jsme vyjeli na dovolenou k moři. A jako každý rok se o to s vámi podělím.

Navrhovala jsem manželovi, že letos do zahraničí jezdit nemusíme, odvětil, že dovolená v Čechách a bez moře není dovolenou. A tak jsme uskutečnili náš plán podívat se do Chorvatska i s dětmi. Myslela jsem, že bychom tam jeli takříkajíc na blind a něco sehnali na místě. Ale manžel mě zvyklal, že to není tak jednoduché, jak to vypadá. Musím přiznat, že ještě čtrnáct dní před termínem dovolené jsme vlastně nevěděli, kam přesně bychom chtěli jet a jaké ubytování zvolit. Sedli jsme si ke stolu, řekli si naše priority a přání. Bylo jasné, že na blind nikam nepojedeme a tak jsem začala hledat a pátrat, co by se nám líbilo...

---

Chorvatsko bylo jasné, ale dlouho jsme přemýšleli, do jaké části bychom chtěli jet. A protože neradi trávíme čas cestováním, rozhodli jsme se jet nahoru na Istrii. Před devatenácti lety jsme tam byli s manželem na naší první společné dovolené a když mi bylo patnáct, byla jsem tam s rodiči. Těšila jsem se, že se podívám na místa, kde jsem už byla před tolika lety. Naplánovala jsem nám plno výletů a tak město Rovinj bylo z pohledu místa velmi strategickým bodem.

Protože jsme si chtěli užívat vymožeností jako jsou bazény, restaurace, sportovní zázemí, rozhodli jsme se pro resort Amarin, který vše splňoval. Tentokrát jsme ale vyměnili hotelový pokoj s jídlem za luxusní apartmán bez jídla a hrozně se nám tato varianta líbila.

Nějakým zázrakem jsme dostali větší apartmán, než jsme si zaplatili a tak jsme měli dvoupatrový byteček se dvěma ložnicemi, dvěmi toaletami a velikou obývací místností. Je fakt, že jsme si zaplatili nový apartmán, který nebyl zrovna levný, ale po tom, co jsme dostali, jsme toho opravdu nelitovali. Dokonce byl apartmán nejblíž k moři. Zřejmě jsme byli v pravý čas na pravém místě.

Z naší ložnice byl výhled na moře.

Jen co jsme přijeli, stačili jsme vynést kufry do apartmánu a museli jsme se jít podívat k moři.

Poloostrov Istrii jsem vybrala i z toho důvodu, že má pláže s výhledem na otevřené moře. Ale když jsme se podívali vlevo, dívali jsme se na město Rovinj.

Vilda opět vykňučel síťku.

Po tom, co jsme rychle obhlédli pláž a moře, šli jsme se převléknout a šli se koupat.

Následující den jsme odpočívali po cestě a strávili jsme ho celý u moře.

Vilíčkovi jsme koupili k narozeninám podvodní foťák. Byl to dárek s mírným předstihem, ale dostal ho už tam. Vilda totiž moc rád fotí. Po kom to asi má? :-D

Vybrala jsem nějaké fotky podmořského života.

Vilda tak intenzivně zkoumal podmořský život, až ho ožahla nějaká sasanka. Nad pusou se mu začal dělat flíček a do teď tam má jizvu.

Největší zábavou dětí bylo skákání z mola.

Na pondělí jsem naplánovala výlet do města Rovinj.

Město Rovinj byl původně založen jako ilyrské sídlo a postupně se na něm vystřídaly nadvlády Římanů, Byzantinců i Franků. 500 let zde dokonce vládli Benátčané. Na nejvyšším bodě města se tyčí impozantní kostel sv. Eufemie, obsahující mimo jiné antický sarkofág sv. Eufemie ze 6. století.

Ani na této dovolené jsem neodolala úžasným oleandrovým keřům.

Vystoupali jsme na nejvyšší bod, ke kostelu sv. Eufemie.

Tam jsem si vybrala místo k naší společné fotce a čekala na nějakého turistu, který by nám fotku udělal. Podmínka byla, že by měl mít na krku také zrcadlovku, což bylo určitou jistotou, že nám s tou naší nebude chtít utéct a že by mohl umět trochu fotit. No a měla jsem štěstí a na takového turistu narazila.

A takhle fotí ten můj malý fotograf.

A tady je výhoda ubytování v apartmánu bez jídla. Nemusíte pospíchat rychle do hotelu na večeři, ale můžete se zastavit kdekoliv se vám to líbí a dát si véču venku.

A jak jsem psala výše, tato dovolená byla hodně výletní. Takže v úterý jsme se jeli koupat na Premanturu. Všichni to hrozně vyzdvihují a opěvují a tak jsme jeli zjistit, zda to opravdu stojí za to.

Upřímně - nevím. Výhoda určitě byla, že si každý mohl najít to své soukromé místečko ve špičce poloostrova, ale že by to bylo něco úplně whau, tak to asi ne.

Děti byly většinu doby vidět v této poloze - s hlavou pod vodou. :-D

A nebo skákající z útesů. Co nám ale dost chybělo, byla absence sprch. No jo, jsme už zhýčkaní.

Po cestě domů jsme měli naplánovanou prohlídku Puly. Tam jsem byla s rodiči před více jak dvaceti lety a tak jsem chtěla porovnat to, co jsem si pamatovala už jen z fotek.

Augustův chrám na náměstí Forum.
A opět něco málo o historii města. llyrijský kmen Histre založil město Pula někde kolem 5. století před naším letopočtem. Nicméně, zaznamenaná historie Puly začíná s příchodem Římanů, kteří nazývali Pulu Colonia Pietas Iulia Pola a kteří postavili jedny z nejkrásnějších a nejcennějších starověkých památek. Některé z těch památek lze ještě dnes spatřit, např. amfiteátr aréna postavená za vlády císaře Vespasiana v 1. století.
S pádem Římského impéria se Pula dostala hned do několika rukou: Ostrogótů, Franků a Benátčanů. V 7. století přišli do Puly též Slované. Po pádu Benátské republiky, padla Pula do rukou Rakouska (1848) a po pádu Rakousko-Uherské monarchie (1918), se Pula, spolu se zbytkem Istrie stala součástí Itálie, a to až do konce 2. světové války.

Amfiteáter Arena. K této památce mě to táhlo jako žíznivého studánka. Pamatovala jsem si z dětství, že to byla neuvěřitelně krásná stavba a tak jsem ji chtěla opět hrozně moc vidět. No a ve skutečnosti je to ještě lepší, než byly vzpomínky, je to úžasná stavba a tady je opět pár slov z historie:

Amfiteátr byl vybudován asi 200 metrů vně římských hradeb již za císaře Augusta, tedy na přelomu letopočtu, ale značně menší. Následně ho částečně rozšířil císař Claudius a svou konečnou podobu a rozsah získal za Flaviovců, především za císaře Vespasiána v 70. letech 1. století našeho letopočtu. Ten přistoupil k úpravě amfiteátru na naléhání své milenky Caenidy, pulské rodačky.

Středu jsme pojali odpočinkově. Dopoledne u bazénu a odpoledne u moře.

V bazénu jsme si hráli s Vilíkovým podvodním foťáčkem.

Odpoledne mě děti přemluvily, abych jim zaplatila hodinu v tomto gumovém vodním hradu.

A zbytek odpoledne a večer jsme vegetili u moře. Samozřejmě, že jsem děti neustále otravovala focením.

Pro focení panenek bylo všude pořád moc lidí, ale nějaké fotky určitě mám a předvedu.

Jaká by to byla dovolená, kdybychom nenavštívili aquapark. Jeden otevřeli letos v květnu v Poreči a tak jsme ho šli ve čtvrtek vyzkoušet.

Čím jsem starší, tím mě to jezdění na tobogánech víc baví. Jen mám problém s tím, že nosím čočky a vždy se bojím, aby mi náhodou nevyplavaly. Pro jistotu s sebou vozím náhradní a též i brýle. Ale naštěstí se nic takového nestalo.

Celý Aquapark byl nádherný a vyloženě smrděl novotou. Všude měli plno kytiček a to bylo něco pro mě. :-D

Co se nám moc líbilo, bylo, že byl aquapark nejen otevřený až do osmi hodin, ale veškeré nápisy byly i v češtině. Zákaz focení jsem ale trochu ignorovala. :-D

I Vilda byl mým modelem u kytiček, vyloženě u toho trpěl. :-D

Večeři jsme si dali tam a kupodivu nás to nestálo majlant.

Dovolená nám utekla neuvěřitelně rychle a tak jsme v pátek dopoledne zaběhli ještě do bazénu na rozlučkové koupání a focení.

A na odpoledne jsem naplánovala náš poslední výlet - do Poreče. Tam jsme kdysi byli ubytovaní s manželem ještě za našich mladých a svobodných let. A přiznávám, že si toho z té doby už moc nepamatuji.

Přijeli jsme tam na pátou a i tak bylo takové vedro, že nikde nebylo živáčka. No, něco jako v současné době u nás.

Udělala jsem pár fotek krásné místní architektury a šli jsme se na dvě hodiny koupat, než se trochu ochladí.

A opět něco z historie:

Poreč spolu s Piranem a Rovinjí patří k nejkrásnějším městům Istrie. Je také jedním z mála měst Istrie, která si zachovala starý, antický půdorys zástavby.
Z malého římského sídliště, které tady existovalo ve 2. stol p.n.l. se za necelá dvě staletí vyvinulo prosperující město, které Římané nazývali Julia Parentinum. Nemalou zásluhu na rozvoji měl i velký a chráněný přístav. Po rozpadu Západořímské říše se ve městě vystřídali různí vládci (Gothové, Byzantská říše, Langobardi, Frankové). Město bylo vždy důležitým obchodním centrem. Od 13. stol. do konce 18. stol. patřilo pod Benátky.

Benátský dům z roku 1473.

Románský dům ze 13. století.

A naše květinka s květinami.

Byla docela legrace, že jsme hledali Eufraziovu baziliku, která je památkou Unesco a přitom byla všude kolem nás.

I tady mám nějakou informaci o této památce:

Eufrasiova bazilika - památka UNESCO. Zřejmě první a původní zde byla modlitebna ze 4. století na místě, kde ve 3. století n.l. zemřel první zdejší biskup Maurus. Později v 5.st. zde stála ještě baptisterie - zbytky jsou vidět v areálu u vstupu do zvonice na věž. Samotná Eufrasiova bazilika byla postavena okolo 6. století - nechal ji vystavit biskup Eufrasius. Celý komplex je dnes stavebně oddělen.

Protože bylo už hodně dlouho a my jsme ještě sháněli suvenýry, pohledy a místo, kde bychom se navečeřeli, dovnitř jsme nešli.

Tak a závěrem mohu říct, že tato dovolená se nám strašně líbila. Možná byla moc krátká na to všechno, co jsme absolvovali a ještě bychom chtěli, ale pojali jsme ji vyloženě odpočinkově, pohodově, žádná honička, stres, prostě klídek. Hrozně mi vyhovovalo vstávat, kdy se mi chtělo a nemuset se civilizovat a pospíchat na snídani. V klídku jsme si udělali kafčo a na terase si ho vychutnávali až třeba do půl jedenácté. Myslím, že moje poslední fotka vystihuje, jak moc jsme si to užívali.