Sunny a její čínské šatičky

V sobotu se stalo něco nečekaného - svítilo sluníčko! Vyhlížela jsem ho skoro tři týdny, abych mohla nafotit moji nejnovější tvorbu. Když se konečně objevilo, na nic jsem nečekala a hned vyběhla ven. Sice sluníčko nesvítilo celou dobu, chvílema se schovávalo za mraky, ale alespoň bylo světlo...

---

Chtěli byste slyšet zase můj příběh?

Asi před měsícem jsme jely s kamarádkou do jedné vesnice, v okolí, na hrabák.

Mají ho tam pravidelně každý měsíc. Obsadí na tři dny místní sokolovničku a prodávají tam oblečení z druhé ruky, které by mělo být z Anglie.

Je docela legrace, když tam potkáte místní smetánku, která se tam přehrabuje ve veteši.

Je fakt, že někdy se tam vyhrabat něco dá, ale tentokrát to byla hrůza - úplná veteš. Tak ošklivé oblečení byste nenašli snad ani v kontejneru.

Jela jsem tam hlavně pro jednu věc - měkkou riflovinu. Říkala jsem si, že určitě v tom množství oblečení musím nějaký kus oblečení z měkké rifloviny najít.

Nakonec jsem jednu košili objevila. Riflová vlastně není, je to nějaká napodobenina, ale použít se dá.

No a pak mi kamarádka vyhrabala šatičky pro holčičky z této čínské látky.

Chvíli jsem váhala, dokonce jsem je vrátila, ale než jsme šly platit, zase jsem je hodila zpátky do tašky a šatičky jsem vzala.

Paradox je, že jsem jela pro riflovinu, protože jsem chtěla šít kalhoty a nakonec jsem ušila dvoje šaty z látky, kterou jsem málem ani nekoupila.

Použila jsem střih na šatičky, které jsem v létě šila Eli.

Botičky a náramky jsou od Indy.

Náušničky jsou od mé dvorní šperkařky Lenky.

Úplně jsem zapomněla, že Indy měla u svého původního oblečení zlatou kabelku, kterou jsem mohla použít.

Ale ta, co jsem jí k tomu vyrobila zase tak špatná také není, že ne?

Šatičky byly olemované pěkným šikmým proužkem. Ten jsem vypárala a použila tam, kde bylo třeba.

Někdy příště vám představím ještě jedny šatičky z tého látky.