Ponožková móda I.

Trvalo mi to více jak dva roky, než jsem se odhodlala vyrobit svetr z ponožek. Co mě nakonec přesvědčilo, byl ne úplně povedený, mnou pletený svetýrek. Upletení všech dílů netrvalo moc dlouho, ale pracné sešívání a dokončování svetříku mě odradilo, myslím, že na hodně dlouho. Ještě ho nemám hotový, protože mě to už vážně nebaví. Určitě se k němu ještě někdy vrátím, ale v nejbližší době to asi nebude. Ale abych se vrátila k ponožkové módě. Bylo mi jasné, že jestli chci své panenky obléknout do svetrů, tak mi nezbývá nic jiného, než zkusit ušít ho z ponožek...

---

K vyrobení ponožkového svetříku mě hodně navnadila Elea se svým modelem pro její Antoinette.

Proč jsem se ještě do žádného takového oblečku nepustila, byla moje obava z párání oblečku a utíkání ok na něm, ale zdá se, že to byla zbytečná obava.

Když jsem byla rozhodnutá, že konečně použiji punčochy po Adriance (koupila jsem je jednou malé, tak je ani nikdy neměla na sobě) začala jsem pátrat skrz na skrz internetem po podobně šitých oblečcích. No a na jednom webu jsem objevila bezvadnej postup - tady.

První svetřík nedopadl úplně nejlépe, ale pro Adrianky panenku je dostačující. Tato panenka prodělala znovuobživení. Její hlavička ležela přes půl roku v krabici a teď dostala tělo od Chic Ley. Tak je momentálně u Adrianky v kurzu.

Aby Melanie nechodila pouze ve svetříku, tak jsme ji ještě dooblékly.

Dnes konečně po týdnu vylezlo sluníčko, tak jsem si focení užívala. Posbírali jsme s dětmi lístky ze škumpy a udělali panence listopadové zátiší.

Snažila jsem se aby to vypadalo, že listy na panenku padají a že je vyhazuje do vzduchu. No povedlo se to jen na některých fotečkách, také proto, že panenka není moc kloubová.

Ač je Melanie vyzubená Barbie, i já mám pro ni svoji slabost.

Mel si focení také vyloženě užívala a zahrabala se nám do listí.