Kristýnčin výlet do lomu

Ve středu jsem děti nedávala do školky. Vilda byl zase celý usmrkaný a Adri to samé. Školáci už měli  také prázdniny, tak mé školkové děti si je udělaly též. Ten den bylo nádherně. Ráno bylo sice velice chladné, ale po obědě bylo takové teplo od sluníčka, že jsme neváhali ani chvilku a vydali jsme se na "výlet"...

---

Nejvíce mě nadchla představa, že by jsme mohli vzít s sebou nějakou panenku a udělat jí podzimní lesní fotečky.

 Po přednesení nápadu, se Adrianka okamžitě chopila iniciativy a já jsem jen tiše trpěla.

Okamžitě vzala svoji nejoblíbenější panenku Kristýnku a oblékla ji do sportovního oblečení.

Já jsem měla trochu jinou představu o výběru, ale nakonec se ukázalo, že to nebyla až tak špatně zvolená panenka. Rozhodně ji bezvadně sladila, včetně čelenky a bot.

Adrianka nám chtěla ukázat zkratku do "lomu", který se nachází blízko rozhledny Hlavatice. Bohužel v polovině zkratky jsme narazili na poměrně velkého psa, který nebyl přivázaný. Raději jsme neriskovali případnou potyčku s naším malým pejskem, možná i pokousání nás samotných, tak jsme to vzali oklikou.

Nakonec se ukázalo, že to bylo vlastně štěstí, nejít zkratkou... ale to až za chvíli.

Pod Hlavaticí jsou rozestavěny dřevěné sochy. Samozřejmě, že nevím co znázorňují a proč tam vlastně jsou. Tím, že jsem místňák, tak si už nečtu přiložené komentáře. Tímto se omlouvám, že nejsem schopna podat vysvětlení. Osobně si myslím, že je to takové lákadlo pro turisty.

Kdo to ale bedlivě četl, byla Kristýnka. Přímo v tom ležela.

Kristýnka sedí na bráně do Českého ráje.

V dálce jsou vidět výše zmíněné dřevěné sochy. Je to tam moc hezké, kromě soch tam je plno laviček a jiných zajímavostí.

Tak abych pokračovala v naší výpravě. Takže jsme šli směrem na Hlavatici a hned jakoby nad cestou Adi křičí, že tam je borůvčí a že jdeme na borůvky.

Já na ní volám, že v tuhle dobu už žádné borůvky nerostou, ale jdu za ní, protože se místo jevilo jako ideální na focení.

Jen co jsem vylezla na mez, tak jsem vážně v borůvčí uviděla plno borůvek. Neuvěřitelné! Připadala jsem si jak Maruška, která šla v zimě do lesa na jahody.

 Adri s Vildou zasedli a sbírali a já jsem měla moře času na mé focení. Musela jsem vám vyfotit, že tam ty borůvky opravdu byly.

Borůvčí se už krásně zbarvilo do podzimních barev.

Abych se přiznala, tak letos pohlížím na podzim docela jinak. Může za to také hodně Vlaďka, která mě svou láskou k podzimu úplně nakazila.

Podzimní slunce je už hodně nízko a je takové měkkčí, pro focení to je zase něco jiného.

Kristýnka si také utrhla borůvku. Podle jejího pohledu z ní měla velkou radost.

Byli jsme vlastně na vršku, odkud byl krásný pohled do kraje.

Ještě jednou fotečka s borůvkami, kde je zaostřeno i na Kristýnku.

Ve sluníčku jí krásně září vlásky, je jak Zlatovláska.

Za Kristýnkou v dálce je vidět rozhledna Hlavatice. Je tam udělaný takový "rozhledník". Já tam na horu vůbec nechodím, protože trpím závratí a sama s dětmi bych se tam neodvážila už vůbec.

Nakonec jsme do "lomu" došli. Myslela jsem, že by jsme i tam mohli udělat nějakou fotečku, ale motalo se tam plno lidí, tak jsem si to rozmyslela.